Svatba upírů

   Ne, dnes nebudu psát o stejnojmeném filmu Svatba upírů, ale o svatbě konané dne 26.10.08, které jsem se měl tu čest zúčastnit jako svědek. :)
Původně se měla svatba konat o půlnoci, ale kdy je vlastně upíří půlnoc? Má se odvozovat podle času v RL nebo v SL? Mají upíři letní a zimní čas? Nakonec k mé úlevě, neboť jsem šel druhý den ráno do práce, bylo upuštěno od půlnoci, ale i když se svatba konala před ranním kuropěním, tak přece jen o něco dříve. Nikomu to neříkejte, ale jak jsem poznal, oni i ti upíři v tom mají docela guláš :)

   A jaké to bylo? Stylové - Lady Michaela OConnell ledově bílá v nádherných černých bohatých šatech, z vlasů vlající černá dlouhá průsvitná upíří vlečka a Sir Nickov Smit, taktéž bílý, šaty černé, velkolepě důstojné, za které by se nemusel stydět žádný upíří gróf. Nezbytné poznávací znamení upírů - delší přední dva zuby, byly také na svém místě a já nervózně mačkal v kapse česnek, jelikož jsem měl neblahé tušení, že si z mého krku oba dva po obřadě připijí trochou mé krve. Naštěstí tušení se nevyplnilo. Asi proto, že svědci už u upírů možná trošku patří do rodiny.
Celé to všechno proběhlo někde v oblacích, skryto zrakům ostatním lidským bytostem.
Místo kostela byla kobka.
Lhal bych, kdybych říkal, že jsem se tam cítil uvolněně, vždyť ke klidu mi také nepřidalo, že druhý svědek byl drak.
Poslední, kdo tam ještě byl, a o kterém jsem se nezmínil, byl oddávající. Ten kupodivu vypadal civilně, ale šušká se, že za tím avatarem byl stejně někdo jiný, nějaký zlosyn, vybanovaný prý Lindeny na věky věkův z SL.
Celý tento malý spolek se směsnal do již zmíněné děsivě ponuré kobky, kde oddávající započal svoji svatební řeč.

Jímala mne hrůza, když jsem slyšel slova, jako:

    “Táži se vás Lady Michaelo, zda si před nejvyšším pánem temnot, vědoma si své příslušnosti k poslání upírskému a s cílem zkvalitnit upíří společenství berete zde přítomného upíra sira Nicka Smita. Zda jste připravena po jeho boku snášet strasti a slasti spojené s tímto stavem, dělit se o krev, vést vlkodlačí smečku k řádnému bytí a nikdy svého budoucího manžela neopustit. Dále se vás táži, zda jste k doložení svých slov připravena vykonat svůj manželský slib.”

Pro jistotu jsem stál stranou, co jen to v té hrůzostrašné síni šlo, daleko i od draka, který se asi rozmýšlel, zda má stylově začít chrlit oheň teď ,nebo až po obřadu. :)
Nakonec si řekli novomanželští upíři své ano, složili novomanželský slib, vzájemně na sebe vycenili zuby a oddávajíci slovy:

    “Vážení přítomní, popřejme našim novomanželům hodně lásky, hodně krve, velmi tolerance a dlouhá společná léta na strastiplné cestě upířím jhem.”

Ukončil tento slavnostní akt.

Potěšilo mne, že jsem přežil, nebyl jsem vysát, ani rituálně obětován a mohl jsem se vrátit zpět mezi avatary v lidské podobě.

Ušetřili mne zřejmně i proto, že jsem to celé mohutně fotil, i když nevím nevím, neměli by být upíři na fotografii neviditelní? Asi mají ve svém lindenském upířím světě výjimku, neboť na fotkách, kteréjsem se souhlasem novomanželů, na svém webu ve fotogalérii zveřejnil, jsou oba dva vidět až moc dobře a moooc jim to sluší.

Novomanželům, přeji tímto ještě jednou, hodně štěstí, lásky, porozumění a tolerantnosti na společné cestě upířím životem. :)

PS: kdo by chtěl vidět fotky, tak jsou na: pavelstransky.e-blog.cz