Příběh v Second Life VI.

V úvodu tohoto dílu malá rekapitulace hlavních postav:
Dáša si vytvořila avatara Honzu, její manžel je David.
 Avatara Lachima (v RL Michal) opouští Andy (v RL Denis).
Avatar Petr se v SL seznámil s Lachimem.

V minulé volbě jste zvolili, že Lachim, Petr a Honza půjdou spolu do freebie.
Tak se tedy stane:

Honza se rozběhl. Díval se na sebe kamerou, jak běží po vydlážděném náměstí, pak se zastavil a rozhlédl kolem. Vypadalo to, že si ho nikdo ani nevšiml. To mu, ale teď nevadilo. Měl ze sebe radost. Tu opojnou radost, jakou má každý nováček, když se mu něco povede. Byl tu, v Slku. Jeho RL osobnost, Dáša, pro to udělala maximum, aby tu mohl být. Vzlétl. Chtěl zakroužit nad náměstím, poddat se tomu pocitu svobody a radosti z letu. Vychutnat si to, co lidé v reálném světě nemohou. Být jak ti ptáci, kterým Dáša tak záviděla jejich volnost. Jako malá holka chodila k řece pozorovat racky. Mohla je hodiny a hodiny sledovat, dívat se, jak se prolétávají nad hladinou, aby vzápětí nabrali výšku a pak přistáli třeba na římse protějšího domu. Dáše chyběla jejich volnost. Až teď, pomocí svého avatara, se jí plnil dětský sen. Honza letěl nad červenými střechami domů, míjel komíny, nabíral výšku, zase klesal, aby se pak sotva vyhnul věži radnice. Když se proletěl, rozhodl se přistát. Chtěl udělat obrat a zároveň klesat. Oboje však nezvládl a rozplácl se o zem. Nevadí, časem to dopiluje. Vstal ze země. Měl štěstí, kdyby dopadl o kousek vedle, tak by spadl přímo na Lachima a Petra.

„Ahojda“, pozdravil ty dva. Jeho kamera se doslova přisála na Lachima.
„Ježíš ten je krásnej“, pomyslel si. Když se na něj díval, neviděl jen to, co před chvílí Petr - hnědé vlasy, hnědé oči, hladce oholenou tvář. Viděl divokost i něžnost. Vystouplé lícní kosti, orlí nos, který byl vždycky, pro Honzovo loutkovodičku (loutkovodič - viz. pozn. dole) Dášu symbolem silné osobnosti. Rozevlátá nespoutaná kštice mu dopadala na ramena. A ty jeho rty! Jistě dokázaly šeptat něžná slůvka, aby se pak nahnuly k dívčí šíji a zlehka se jí dotkly. „A dost!“, okřikla sama sebe Dáša, „tady ve virtuálním světě jsem přece Honza! Nemohu tu obdivně koukat na chlapy.“ Svojí kameru však z Lachima nepřesunula jinam. Naopak. Sledovala se zájmem jeho svalnaté tělo, které se rýsovalo zpod trička.

„Ahoj“, odpověděl Honzovi Petr.
Honza se na něj podíval, „No to je tedy rozdíl. Lachim, na pohled dokonalý sebevědomý muž, který určitě musí holky odhánět, a tenhle nekňuba, co má místo vlasů snad hlávku zelí“
Vzápětí si uvědomil, že vypadá stejně jak Petr.
„Ahoj Lachime“, zkusil znovu pozdravit Lachima.
„On nereaguje, zkoušel jsem s ním mluvit, ale odmlčel se“ odpověděl místo něj Petr.
Do toho, jako by chtěl popřít Petrova slova, se konečně ozval Lachim:
„Ahoj, koukám další nováček. Mám na vás asi prostě dneska štěstí.“, rozhovořil se Lachim, „jak se vám tu líbí? Už jste se tu rozkoukali? Koukám na vás, že jste asi ještě nezašli do freebie“
„Tak nejen prostě, ale i koukám, je Lachimovo oblíbené slovíčko“, řekl si Petr.
„Co je to freebie?“, zeptala se Dáša.
„Ve freebie se pořádně oblečete a  shodíte ty ňůbíkovský hadry“
„To pak budeme vypadat podobně jako Ty?“, nadšeně se zeptala Dáša.
Lachim se pobaveně usmál, „mno to néé, to co mám na sobě stojí už nějakej linden, ale rozhodně budete vypadat líp jak teď.“
„Tak dost řečí, jdeme!“, řekl rozhodně Lachim. Pak jim oběma zmizel, avšak za chvíli už od něj dostali teleporty.
Objevili se v prostorné budově. Než se ale stačili rozkoukat, řekl jim Lachim, aby provedli restart klienta:
„Zapomněli jste prostě vstát, než jste se portli a teď koukám, že sedíte. Taky občas na to zapomenu, už mne s tím lindeni štvou. Jako kdyby to nemohli udělat tak, že se při portu prostě zruší animace sezení. Odhlašte se a přihlašte a bude to OK. Počkám tu na vás“
„Já se nevidím, že sedím“, opáčil Petr.
„No to je právě to, že vy to nevidíte, ale ostatní vás tak vidí. Udělejte prostě restart a bude to OK“, trpělivě vysvětloval Lachim.
Po restartu a načtení grafiky viděli všude kolem na zdech tabule s obrázky žen oblečených do nádherných šatů. Byly to společenské šaty, od bílých svatebních, přes narůžovělé a fialové, až po tajemně černé. S volánky a nadýchané, zakrývající celé tělo až po kotníky, ale také šaty, jenž rafinovaně jen překrývaly to nejnutnější.
„Tady to je pro ženský, jdeme dál.“, vedl je Lachim labyrintem pokojů, až někam ven, na obrovské prostranství, kde byly nedbale poházeny krychle. I zde však na vysokých stěnách byly tabule, s oblečením. Bylo tady toho neskutečně mnoho. Petr si všiml, že jsou stěny i tematicky zaměřeny. Na některých bylo spodní prádlo, jinde jen sukýnky, na dalších společenské boty. Mezitím procházeli avataři, někteří jen postávali, další si zkoušeli, jak jim co padne. Pár z nich přelítávalo sem a tam.

„No to je blázinec“, pomyslel si Petr.
Za to Honza byl ve svém živlu. Kdyby se však mohl hýbat! Chtěl popojít, ale stál. Podobně, jako když měl horší grafickou kartu.
„Jak to, že chci jít a nemůžu?“, zeptal se Lachima a hned dodal, „Mám dobrou grafiku.“
„To jsou lagy“, objasňoval Lachim, „to je tím, že tu je tolik avatarů, snižte si rozlišení a bude to lepší“. Pak oběma vysvětlil jak na to.
A skutečně. S menším rozlišením, už to nebylo takové. Lagující virtuální svět je sice občas potrápil, ale mohli se už aspoň pohybovat.
„Pojďte za mnou“, vedl je Lachim k jedné stěně kde byly boty. Minuli nádherné dámské střevíčky s vykrojenou špičkou a červeným páskem na zapínání, na stranách byly posázené démanty. Honza se zastavil a díval se na tu krásu.
„Zase máš lag?“, volal na něj Lachim.
Honza musel za nimi.
Zastavili se před mohutnými pánskými vysokými botami.
„Tak něco na tenhle způsob se teď zrovna v Slku nosí. Blbý je to, že je tu v Slku 90% oblečení pro ženský. Něco na chlapy se tu hledá dost blbě, velký výběr ve freebie tu není, ale tohle vám do začátku bude stačit, pak si seženete jiný“, vysvětloval Lachim, „stojí sice 5 lindenů, nejsou úplně zadara, ale to do vás vrazím – pak mi to někdy vrátíte.“
Když Honzovi a Petrovi poslal 5 lindenů, tak jim ještě vysvětlil jak nakupovat:
„Nakupování nic není. Tady ve freebie je skoro všechno zadara – třeba trička jsou většinou zadarmo. Když si něco vyberete, kliknete pravým tlačítkem a dáte buy nebo pay, objeví se vám cena a vy to buď koupíte, nebo ne, to se vám pak objeví na monitoru a v invu. Na pískovišti vám ukážu, jak to rozbalíte a oblíknete“
Petrovi šla z toho všeho hlava kolem. Tolik nových věcí, ještě před chvílí nevěděl jak tu chodit. Teď tu už nakupuje a má tu nové kamarády. Jedna věc ho však trápila:
„Prosím Tě, Lachime, jde to nějak přepnout, abych to měl česky?“
„Myslíš klienta? Tak to prostě nejde, ale stáhni si do začátku z webu češtinu. Doporučuju ti, ale aby ses jen naučil kde co je a pak znovu přešel na anglický ovládání. Budeš to mít pak jednodušší při nových verzích a tak.“
„OK to udělám“
Pak všichni tři procházeli freebie, vybírali a přebírali, co na sebe ještě koupit. Byli jak na obrovském bleším trhu. Nakonec je vzal Lachim na pískoviště, kde jim ukázal, jak to, co nakoupili, vybalit a taky jak na sebe obléct.
Večer, před usnutím, mysleli jejich loutkovodiči v RL, každý na něco jiného:
Dáša na to, zda neudělala hloupost, když si vybrala za avatara muže, vždyť tolik krásných věcí na ženy mají v Slku. Na druhou stranu se jako muž líp dostane k tomu nádhernému Lachimovi.
Loutkovodičovi Petra zněly hlavou stále dokola slova: „právě, buy, lagy, freebie, lindeny“.
Michal myslel na Andyho, svého přítele z SL, kterého možná už nikdy neuvidí.

Nyní to je na vás – co zvolíte, to se v příběhu v příštím dílu stane (prosím do komentářů)
Volba:
A)    Petr se začne v SL rozkoukávat, zvláště začne mít zájem o opačné pohlaví
B)    Petr se v příštím dílu ještě o dívky zajímat nebude

Poznámka k textu – loutkovodič - tento výraz vymyslel avatar Fanda Ryba, respektive jeho loutkovodič, a autorovi tohoto vyprávění se nyní velmi hodí :)
 

Díky za komentáře :)