Second life a grafika

Nezanedbatelnou stránkou Second Life je grafika, vizualizace

Když jsem poprvé vstoupil do SL, tak grafika byla mnohem horší než je dnes.

O odlescích světla na vodě se nám ani nesnilo, v základních avatarech jsme vypadali jak partička lidiček postižená epidemií žloutenky :), přesto ale většina z nás koukala s otevřenou pusou na to všechno kolem. Já jsem v prvních dnech obdivoval krásu náměstí v Avalonu, sedával tam na lavičkách nebo židličkách kousek od hospůdky :) a už tehdy vnímal, že grafika tomuto světu dává další rozměr.

Po přestěhování náměstí do Bohemie jsem si oblíbil krásný kout u rybníka. Vracím se tam vlastně dodnes.

Miluju podobná místa. Rád se toulám po SL, poznávám jiné regiony. Říkám tomu výlety po SL:)

Je to všechno kolem umělé? Kýčovité? Neskutečné? Iluzorní? Ano je. Přiznám se, že bych do SL nechodil, kdyby zde byly jen západy slunce a pohádková snová krajina. Bavilo by mne to možná den, dva dny, týden. Pak už asi ne.

To co mne tu drží je to, že je fajn se takhle courat s někým, ke komu mám blízko. Dřív to byli lidé ve skupince Přátelé z pískoviště, později moje přítelkyně Haroka. Objevovat společně neznámé. Vědět, že ten druhý, zrovna teď, v tuto chvíli, je tím vším okolo unesen stejně. Nebo něco poznat sám a pak to dál sdělit, podělit se o tu krásu a třeba i tajemnost, s ostatními. Jsou místa, která mají v SL své kouzlo. Jsou místa, na která máme krásné vzpomínky, třeba jen kvůli tomu, že jsme se tam s někým poznali. Tyhle kouty v SL si střežím a LM nedávám :) Je to moje a třeba i něčí hájemství, jsou to v uvozovkách jen naše krajiny, kouty, místečka :)

Jsem blázen? Člověk co přes SL nevidí RL? Já vím, že je stokrát lepší si vyjít v RL do zasněžené krajiny, než sedět u PC u krajiny vytvořené pixely LCD monitoru.

Jenže já ty místa mám spojené s blízkými loutkovodiči, ke kterým teď třeba nemůžu. Tím se vracím vlastně k tomu základnímu, co pro mne SL je – prostředek ke komunikaci s blízkými lidmi. Mám je roztroušené po RL a přes SL tu jsem s nimi. Grafika tomu jen dává další rozměr.

Při svých toulkách jsem neustále překvapován tím, co dokážou pixely vykouzlit. Fotím si to, jak jsem řekl, mám je některé spojené s blízkými lidmi, proto se o to víc se k těm obrázkům po čase vracím.

A jistě nejen já. Vznikají tu galerie..

Před pár měsíci byla v Bohemii výstava fotek z SL.

 Vyhrála fotka Haroky Rieko, která měla u sebe tento komentář:

„Zavřete oči a pak je pomalu otevřete. Pomalu a jen trošičku. Nepodvádět! J Jen tak uvidíte vodní víly a bludičky.. Když budete mít štěstí, tak tam v dálce, v šeru vodní hladiny zahlédnete i pana vodníka.

Tady, ano právě tady vznikají pohádky :)“

I tohle je SL :)

Nyní má tato autorka svojí výstavu fotek. V neděli 14.12. bude otvírat svojí galerii.

Fotek tam je jen pár, ale všechny se mi líbí, nejen proto, že k většině z těch fotek mám blízko :)

Co dodat závěrem? Ne, grafika v SL pro mne není jen kýč, není to jen zoufalý pokus o náhražku RL, já s ní mám spojené lidi z RL :)

Pavel Stransky