Příběh v Second Life IV.

V úvodu tohoto dílu malá rekapitulace hlavních postav:

Dáša si vytvoří avatara Honzu, její manžel David jí slíbí novou grafickou kartu do počítače. Avatara Lachima (v RL Michal) opouští Andy (v RL Denis). Potíže s ovládáním SL má avatar Petr.

V minulé volbě jste většinou zvolili B – tj.: „Lachim (Michal) smutek překoná a v SLku zůstane.“
Tak se tedy stane.  Lachim se v dalších dílech objeví a ještě možná děj pořádně zamotá.
Kdo teď čeká, že tento díl naváže na konec vyprávění předešlého dílu, tak se mýlí. Dovolil jsem si totiž jednu troufalost. Přeskočíme teď na konec děje. Tento díl nás posune v časové ose na konec vyprávění. Pak se zase vrátíme zpět. Myslíte, že bude vše prozrazeno? Já myslím, že ne.

No posuďte sami:

Hajný z jedné samoty u Jáchymova na Krušnohorsku, se po 14 dnech vrátil z dovolené, od moře. Byl tam vlastně jen kvůli manželce. Moře ho nelákalo a cestování už vůbec ne. Nejraději byl tady, ve svém lese. Miloval tento kout země. „Slanou vodu nemusím“, říkal už první den, co odjeli za sluncem do Chorvatska. Jeho manželka si naopak užívala prosluněnou pláž a vodní živel plnými doušky. Ještě něco hajnému chybělo – jeho oblíbené pivečko. Takové, jaké točí v hospodě dole ve vsi místní hospodský, tak takové nemají nikde na světě.
Nemohl se dočkat dneška, kdy zase po čtrnácti dnech řekne manželce, to své obligátní, „jdu na jedno“, vezme čapku a vyrazí přes les do hospody. Na druhou stranu chápal, že jeho drahá polovička není takový ‘jezevec’ jako on. Už to, že tu s ním na samotě žila, považoval za malý zázrak.

Pěšinka, kterou tu prošlapával jen on, zatím trochu zarostla. Hajný se na ní zastavil a rozhlédl se kolem. Ne, tohle není pláž, kde jsou namačkané slunečníky, jeden vedle druhého, kde se grilují zpocená těla, jak na povel, kde je plno křiku a otravní plážoví prodavači všeho možného.
 Nadechl se a ucítil vůni hub. „Jsem tu zpátky“, řek nahlas, a odpovědělo mu zašumění lesa, s jehož větvemi stromů si pohrával vánek. Nad hlavou mu přeletěla sojka. V dálce, na horizontu, se majestátně tyčily obrysy hor. Tahle scenerie mu brala dech celých deset let, co zde žil. 

Hajného lákala představa, vylézt na posed, a obhlédnout svůj rajón, jenže pivní žízeň byla silnější. Stejně neměl dalekohled. „Zítra je taky den“, řekl si a zamířil opět kupředu pěšinkou.
Jednu věc si však přece neodpustil. Nevzal to jako vždy oklikou, mimo skály před vesnicí, ale rozhodl se, že skály dneska sleze dolů.
Ještě několikrát se zastavil, než došel ke skalám, aby nasál tu vůni domova.
U skal se ujistil, že má batoh pevně na zádech a začal slézat dolů. Až půjde z hospůdky, tak to už musí vzít okolo, nahoru lézt by si netroufl. Jednak bude tma, a pak – nezůstane jen u jednoho piva, jak vždycky říkával. Za večer vypil tři, čtyři piva, ale dneska jich na uvítanou bude asi víc.
Právě když byl myšlenkami ve své hospůdce, zahlédl dole pod sebou v průrvě něco, co tam být nemělo, něco, co do skal určitě nepatřilo. Zatím to pořádně neviděl, ale vypadalo to na nějaké oblečení.
Rychle lezl dolů. Zvědavost mu nedala. Taky si říkal, že jestli to je nějaké tričko nebo košile, hodí to ve vsi do kontejneru. Tady v jeho rajónu to nemá co dělat. Musel trochu bokem, průrva byla dost nepřístupná. Zezdola do ní ani nebylo vidět, jen z vrchu.
Konečně se dostal do průrvy.
Naskytl se mu však hrůzný pohled. To nebylo jen nějaké tričko nebo košile, kterou by hodil neukázněný pocestný ze skal dolů. Pod ním ležela, částečně zakrytá keřem, žena. Asi spadla ze skály, a jak padala, narážela na skalní výstupky, a pak prolétla skrz keř. Nahoře se zachytila část trička. Nebýt toho trička, hajný by si ani nevšiml, že v průrvě ještě něco je. Když se teď podíval z blízka, bylo jasné, že žena je mrtvá.

Mrtvou ženou byla Dáša. Ležela tu jistě už několik dní. Kdyby nespadla na takové nepřístupné místo, určitě by její ostatky dávno roznesli kanci po lese.
Ještě než hajný zavolal mobilem policii, tak si všiml, že její pravá ruka svírá kroužek s klíčem.

Nyní to je na vás – co zvolíte, to se v příběhu pak stane (prosím do komentářů uveďte buď volbu A nebo B)

Volba:
A)    Dášu někdo zabil (shodil ze skály)
B)    Dáša klopýtla a spadla dolů

Těším se na vaši volbu a případné další komentáře :)

Pavel Stransky