Pohled novináře Pola Zemacha na Second Life

Okolo vás je prázdný obývák panelákového bytu, nedopitý čaj a venku se už dávno setmělo. To vás ale nezajímá, protože už několik hodin koukáte na obrazovku počítače, kde se odehrává váš „druhý“ život, kde můžete létat, obchodovat, tancovat či souložit.

Když se reportér vydává na cestu do jiné země, může počítat i při chabé jazykové vybavenosti s několika věcmi, které jsou všude stejné. Na hlavní třídě bude nějaká restaurace, v trafice se nejnovější zprávy dozvíte z novin, někde kolem centra metropole asi najdete k rozhovoru místní politiky, večer je možné si vyrazit do biografu nebo na koncert. Jakmile jsem si ale nainstaloval na počítač klienta pro virtuální hru Second Life (SL), moje herní osobnost (avatar) jménem Pol Zemach se ocitla ve světě, kde nic nefunguje tak, jak byste čekali. Mimořádně složitý svět této hry však láká kromě mého avatara už i milióny dalších virtuálních osobností. Počet virtuálních zvědavců (rezidentů) už přesáhl 3,5 miliónu, byť mnoho z nováčků se po vzoru mého avatara Pola leklo dokonalosti až příliš realistické hry a z druhého života se raději zase navrátili do toho prvního.

Kytara pro Suzanne Vega

Otázkou je, zda se Second life vůbec hra. Vždyť zde můžete dokonce vydělat peníze, komunikujete s reálnými osobami z celého světa (i když mají vizáž japonského pankáče či asexuálního teenagera). Zatímco principem hry je konečná možnost naprogramovaných situací, zde si ale jako v „prvním světě“ svobodně budujete své prostředí okolo sebe s minimem regulací ze strany provozovatele – firmy Linden Lab. Hra se odehrává na takzvané Síti (Gridu), která se jako vejce vejci podobá Zemi. Ve virtuálním světě chce být čím dál více lidí. V říjnu minulého roku se přihlásil milióntý avatar, v prosinci se zalogoval už dvoumilióntý av (familiérní zkratka pro avatara), v lednu se zde už potloukal třímilióntý. Na začátku tohoto měsíce hra dostala pořádný spád, protože v bohapusté krajině s pár virtuálními postavami začala být pěkná tlačenice – běžně se zde baví až 30.000 avů najednou. Tvůrci Second Lifu mohou být spokojeni i ekonomicky. Jen za prosinec 2006 zde 144.108 lidí nechalo nějaký obnos, aby si ve hře koupili něco nového. Ano, i ve virtuální realitě fungují principy volného trhu. Americké dolary můžete vyměnit za ty lindenské a s Linden Dollars (L$) pak mít naditou virtuální peněženku. Nejčastěji začínáte s koupí půdy, kde vystavíte svůj dům (obchod, půjčovnu aut, kasino či třeba galerii). Stále si ještě nedokážete představit reálnost „druhého světa“? Nedávno třeba v Second Lifu Alex Harbinger, jeden z nejbohatších virtuálních kapitalistů, vlastník mnoha nákupních megacenter, založil novou nábytkářskou společnost Harbinger Furniture. Zní to nezvykle, ale byznys zde funguje jako v reálu: „Nabízíme vám, co ve vaší zemi, bytu, obchodu nebo domu právě chybí. Ať už je to postel, stoly nebo něco k zaplnění prázdného místa v rohu. Naše ceny jsou nepřekonatelné, už od L$35!“ A Harbinger má úspěch. Vtip celé hry je v tom, že jako v „prvním životě“ nic neumíte během sekundy nebo zmáčknutím klávesnice. Všechny předměty se tvoří pomocí softwaru Havok, který simuluje reálné fyzické vlastnosti předmětů. Přestože je zde celá řada výjimek (můžete létat, teleportovat se a kdo ví co ještě), třeba sestrojit kytaru není nic jednoduchého, tedy pokud chcete, aby se na obrazovce zjevovala i s interpretem v reálné podobě. Když se jeden z nejslavnějších avatarů Second Lifu Suzanne Vega rozhodla uspořádat v srpnu minulého roku právě zde virtuální koncert, kytaru ji nemohl vyrábět nikdo jiný než Robbie Dingo. Právě tento avataří výtvor od reálného člověka Bolivera Oddfellowa z firmy Infinite Visions byl natolik obeznámený se softwarem Havok, že i poslední šrouby na utahování strun vypadaly jako pravé. Samotná Suzanne Vega se svými rusými vlasy byl pak opravdový „majstrštyk“ pro tvůrce ve virtuální realitě. Kromě provozování kasín, půjčovny dopravnám prostředků je to především právě vrstva konzultantů, kteří na celé hře vydělávají. Jsou to většinou letití hráči, kteří už ovládli principy Second Lifu natolik, že vám rádi za úplatu v lindenských dolarech poradí, jak postavit dům, rozjet byznys nebo jak si vylepšit svou vizáž.

Jazykový Babylon

To posledně jmenované by potřeboval avatar Pol Zemach jako sůl. Jako každý při první návštěvě Second Lifu dostal do vínku pouze základní podobu, kterou dle svých schopností pak může být upravována. Ani na originální Síť se ještě nedostal. Nejprve s ním musím projít ostrovem, který je takovou přípravkou pro „reálný“ svět Sítě. Jakmile vím, jak pozměnit svou podobu, čekají mě první klání s okolními předměty. I zdvihnutí balónu je pro nováčka pěkným oříškem a zdá se mi neskutečně, že po usilovném výkonu lze vůbec pomýšlet na stavby obrovských obchodních center či buddhistických svatyň, kterými se to v Second Lifu jen hemží. Když se nakonec Pol Zemach naučí i létat, je připraven opustit přípravku a vydat se do virtuální „reality“. Jak jinak než teleportem. Najednou stojíte na jednom z míst obrovské Sítě a rozhlížíte se okolo. Kolem vás je v realistické grafice vyvedeno okolní prostředí. Slyšíte skupinku avatarů okolo. Tedy slyšíte – ve hře je to zařízeno tak, že kdokoliv od vás stojí na 20 metrů, objeví se vám na osobním chatu. Pokud zmáčknete klávesu a „zařvete“, jste „slyšet“ na 100 metrů. Už jenom pro ten zážitek z komunikace v Second Lifu stojí za to podivnou virtuální hru navštívit. Kdosi se jménem pornohvězdy mi francouzsky nabízí příjemně strávené chvíle, německy mluvící avatar cosi hledá, ale stejně jako Pol Zemach mu nikdo z ostatních neodpovídá. Němčinou se totiž zde příliš nedomluvíte. Samozřejmě zde především letí novodobá lingua franca online komunity, tedy angličtina. Nicméně mix angličtiny, francouzštiny, španělštiny a dalších jazyků vás může brzy uvrhnout v ostentativní mlčení. Můžete si sice nainstalovat překladač, ale ten ještě není vyvinutý pro češtinu a samozřejmě se za něj platí v lindenských dolarech.

Demonstrace jako v reálu

Kam se snaží proniknout politici, je většinou neomylným ukazatelem toho, že tam lze někoho ovlivnit. Švédský institut už zde otevřel švédskou ambasádu, která má ve světě s miliónem návštěvníků propagovat zemi plavovlasých seveřanů: „Second Life nám umožňuje informovat lidi o Švédsku a rozšiřuje možnost, jak být v kontaktu se Švédskem jednodušeji a levněji,“ pochvaloval si celý projekt ředitel Institutu Olle Waestberg. Ministr zahraničí a fanoušek internetu Carl Bildt hned projevil nadšení a svěřil se svému blogu, že doufá v pozvání svého avatara na otevírací party. Vedle obecně dobře přijímané aktivity Švédska jsou zde ale už i plnohodnotné politické souboje, které známe z „prvního života“. Jako první reálná strana strana si zde ústředí otevřela xenofobní krajně pravicová Národní fronta z Francie. Na konci minulého roku si zde virtuální extrémisté otevřeli buňku strany Jean-Marie Le Pena a v lednu už popisoval jeden z nejčtenějších reportérů Second Lifu Wagner James Au bitku mezi Národní frontou a protirasistickými demonstranty. „Mnohobarevné výbuchy a neustávající střelba naplnila vzduch nad Porcupine, jednom z nákupních ostrovů, kde si Národní fronta zřídila své ústředí,“ referoval 15. ledna Au. Politická nenávist zde není o nic menší než v reálu. Transparenty s Le Penem obohaceným o hitlerovský knírek, hesla o zastavení rasismu – vše jako na tradičních pařížských protilepenovských demonstracích. Extrémistický politik ale není jediným Francouzem, který zde chce nabírat body pro příští volby. Ségolene Royalová je socialistickou kandidátkou na příštího prezidenta a k nevoli svého pravicového protikandidáta právě v Second Lifu nabírá další příznivce. Buňka její kampaně Désirs d'avenir denně vítá tisíce avatarů a na pravidelných ohlášených setkání se zde debatuje o budoucnosti francouzské ekonomiky a společnosti. Pokud se Royalová zvítězí jen těsným rozdílem, kdo ví, zda to nebude právě kvůli aktivitám v „druhém světě“. V Second Lifu samozřejmě nenajdete jen reálné strany, za protesty proti Národní frontě stála SL levicová jednota (SLLU), tedy výhradně virtuální strana. Je nicméně tvořená většinou členy reálné Skotské socialistické strany. Dokonce i terorismus se uhnízdil i v kyberrealitě. SL osvobozenecká armáda (SLLA) už zaútočila na virtuální obchod Reeboku nebo rozehnala World Economic Forum in Second Life, které se zde konalo na počátku tohoto roku souběžně s davoským fórem.

Z prvního do druhého života

Je to ještě vůbec hra? Vždyť statisíce dolarů se zde denně protočí ve virtuální ekonomice. Přes den navštívíte Harvard, který zde otevřel jeden ze svých kurzů, koupíte si boty od Adidas, přečtete si The AvaStar, bulvár, který ze zdejších klepů sestavuje a vydává reálné německé nakladatelství Axel Springer AG, vydavatel Bildu. Mezi svými domy jezdíte ve virtuální kopii Scionu xB, který zde uvedla Toyota. Jako ve skutečnosti se zde setkáte především s dalšími obyčejnými lidmi, přesto se tu a tam můžete potkat s celebritou. Své avatary zde mají třeba spisovatelé Kurt Vonnegut, Cory Doctorow, bývalý guvernér americké Virginie Mark Warner. Rudy Ruml není avatarem českého politika, ale přezdívkou pro Rudolpha Rummela, významného politologa, který byl nominován i na Nobelovu cenu. O všem referuje známý žurnalista Adam Pasick, který zde jako Adam Reuters pro stejnojmennou zpravodajskou agenturu vytváří virtuální zprávy včetně ekonomických indexů lindenských dolarů. S místní celebritou se můžete potkat třeba na filmu X-Men: The Last Stand, který v premiéře uvedlo studio 20th Century Fox právě zde. Právě překotné „dospívání“ celé sítě vyráží dech. V roce 1992 Neal Stephenson napsal svůj kyberpunkový román Snow Crash a každý to považoval za temnou science fiction. Americká vláda v románu prakticky privatizuje, co se dá a nezůstane jí žádná moc. Soukromníci jsou na svém území absolutními vládci a z občanů jsou totální spotřebitelé v rukou kapitalistů, co chtějí vydělat. Už o deset let později technologická firma vymýšlí tehdejší LindenWorld a každý je z nápadu virtuálního světa nadšen, ale nikdo nepochybuje, že idea nepřesáhne vliv populárních počítačových her. A nyní? Reálné firmy podnikají ve Second Lifu a čím dál více mladých lidí se raději baví v „druhém životě“, než v tom „prvním“. Liden Lab vydělávají na prodeji půdy, na které si můžete postavit, co chcete. Mnozí ale obviňují virtuální ekonomiku z toho, že je vlastně pyramidovou hrou, kdy hodně lidí je zapojeno, ale jen málokdo může něco vyhrát. Ať už je SL mediálně nafouknutou bublinou nebo opravdu zábavou a byznysem pro 21. století, ohromný počet zavedených firem, které zde chtějí podnikat a prezentovat se ukazuje, že Second Life bude ještě růst. O nové virtuální auta, počítače a jiné produkty se postarají vývojáři firem Nissan, Pontiac, Dell, HP, Cisco nebo American Express. Dokonce se asi dočkáme traktorů od firmy John Deere. Virtuální zemědělství může začít.

Sex s klávesnicí

Pokud se na Second Life nedíváme nevěřícíma očima Pola Zemacha, ale celé virtuální miliónové komunity, vynořují se trochu jiné otázky. Místo koupě nových bot a surfovacího prkna je zde problém, jaké důsledky bude mít bezprecedentní užívání virtuální reality pro celou společnost. O pozitivní příklady není nouze. Lasalle College z kandaského Montrealu otevřela v SL celý nový kampus, kde se bude vyučovat. „Můžete se vizuálně vidět s učitelem,“ nadšeně tvrdí manažer univerzity Jean-Francois Comeau, „to nebylo na webových seminářích možné.“ Podle CNN dalších 60 vysokých škol (jen z USA) zde otevřelo pobočku svých škol. Prestižní Harvard zde třeba na soukromém ostrově v otevřeném amfiteátru učí kurz Cyber One: Právo před soudem veřejného mínění. Pak jsou zde ale také odvrácené tváře nových možností „druhého života“. Tu a tam přijde do hodiny bláznivý avatar se samopalem a začne po ostatních střílet. Nikomu se sice nic nestane, ale asi se nejedná o nejvhodnější atmosféru pro výuku. Problémů má SL celou řadu. Všem vévodí strach ze zabezpečení soukromých údajů. Kdo chce jednou nakoupit lidenské dolary, musí se pak už jen strachovat, kde skončí údaje z vaší Visa karty. Není překvapivé, že snad největším sociálním problémem ve virtuálním světě bez kontroly je sex. Proto Linden Labs vytvořil Teen Grid, tedy teenagerskou Síť pro adolescenty mezi 13 až 17 lety. K aktivnímu pobytu v tomto světě je potřeba mít zaregistrovaný účet s informacemi o platební kartě, a ta může náležet jen rodičům. Před čím vlastně děti chránit? V Second Lifu si je možné užívat sexu několika zmáčknutím klávesnice a myši. Problém je, že sexuální hrátky můžete provozovat s libovolně navoleným avatarem, třeba s image dítěte. Pokud tedy při procházení Second Life narazíte na kopulující dítě s obstarožním staříkem, nevíte, zda na před obrazovkami majitelů avaterů sedí dva lidé středního věku nebo opravdu adolescent a stařec. Adolescent by tam být podle Linden Labs být neměl, pro toho je místo v Teen Gridu. Takže nezbývá než bizarní hrátky nechat být: „Nemělo by to být ilegální podle zákonů o dětské pornografii, protože žádné děti nejsou při aktu přítomné,“ vysvětluje podivnou situaci Jack Balkin, profesor ústavního práva z Yale. Reakce virtuálních milenců, kteří se z reálného života přestěhovali do toho „druhého“ jsou ale nadšené. „Teleportovali jsme se na pláž, a pak... Jasně, měli jsme skvělý sex, dokonce jsme zkusili i trochu ostřejší praktiky. Vítejte v Second Lifu, místě, kde najdete nové kamarády, koupíte si skvělý dům a užijete si hromadu sexu s tolika lidmi, s kolika jen chcete,“ rozplývá se jeden ze sexuálních průzkumníků virtuálního světa. Takové možnosti našeho pokusného reportéra v Second Lifu Pola Zemacha přeci jen trochu vyděsili, takže se odhlásil a navrátil do toho původního „prvního“ života. Mnoho ostatních ale neomezené možnosti světa létání, virtuálních megakoncertů U2 či právě elektronického sexu natolik lákají, že k radosti tvůrců přibývá milión registrovaných obyvatel Sítě zhruba každé dva měsíce.

David Klimeš (http://mimochodem.info/david/-second-life.htm)