Nejen o hudbě v SL

K Second Life patří i hudba.
Nemůže to být jinak. Hudba patří i k životu, musí patřit i k SL. Je to jasné stejně, jako že jedna a jedna jsou dvě.
Nejen, že při hudbě tančíme, ale hudba navozuje pocity. Pocity krásné i méně krásné, veselé i smutné. Bloudíme v nádherných simech a posloucháme k tomu hudbu, která nám otvírá srdce.
Sedíme na břehu moře, díváme se zpěněné vlny a za zvuku hudby se necháme vtahovat mimo prostor a čas. Tato místa v SL nahrazují koncertní haly, neboť svojí atmosférou zasáhnou něco uvnitř nás. Je to podobné, jako když si v létě lehneme na louce na záda a díváme se na to úžasné divadlo, které pro nás rozehrávají oblaka.
Život v SL je překotný a čas, ten nekompromisní paňáca nepostojí, běží, řítí se, události se valí a dostávají nás leckdy na vrchol, jindy nás sráží k zemi. Někde v pozadí toho je i hudba, která tyto okamžiky doprovází. Pak stačí náhodný okamžik a vy slyšíte v klubu skladbu, kterou jste měli s někým blízkým a zase vás to vrátí ve vzpomínkách zpět, zapomenete na to ošklivé a vidíte jen to hezké… Chtěli byste to vrátit aspoň na chvíli, jenže víte, že už to nejde. Už jste jinde. Pak si třeba i uvědomíte, proč ani život v RL nelze žít dvakrát..
Já vím, že v mých článcích o SL stále někomu děkuju :), ale neubráním se tomu i teď. Děkuji jednomu člověku s kterým jsem tu v SL byl. Děkuji mu za všechno to hezké co jsme tu prožili.
Možná jste se sami někdy nad tím zamysleli, že SL dává dohromady lidi, které by se běžně v RL neseznámili. Poznáváme tu toho druhého jinak. Zároveň poznáváme i sebe sama jinak. I o tom je SL. A hudba - ta se tím vším vine..

V posledních dnech a týdnech jsem často vzpomínal na ty moje začátky v SL, na to co bylo. Jsem tu skoro rok a půl. Občas si říkám - čeká mne tu ještě něco pěkného? Má to cenu sem ještě chodit? Vždyť ty hezké okamžity už byly. Jenže pak se kouknu na friendlist, dostanu IM, sám napíšu.. Není to už takové jako dřív, ani být nemůže, je to jiné, ale SL mne spojuje s mnoha lidmi v RL, nedokážu z SL odejít. Mám tu přátele  :)