Můj SL příběh

     Po téměř roce váhání jsem se konečně odhodlala a rozhodla jsem se s vám podělit o svůj, věřím, že nevšední zážitek, z mého působení v Second life....
Na jaře tomu budou dva roky, co jsem vkročila do tohoto virtuálního světa a podle toho, jak se můj list kontaktů plní již dávno „němými“ jmény můžu usuzovat, že už patřím k tzv. SL trilobitům, měřeno délkou mého působení v této „hře“. Vážně by mě docela zajímalo jaký je průměrně dlouhý „život“ obyvatel tohoto světa. Také by mě zajímalo, kolik je tam nás, Čechů. Já sama jsem se přidala ke skupině českých uživatelů, ale jsem spíše tichým pozorovatelem a často se náramně bavím nad některými veřejnými chaty. Ať už jsme my Češi jakýkoli, jsme vtipný národ a já miluju český humor.
     Ale zpět k mému příběhu. Já osobně si myslím, že patřím spíše k těm romantickým snílkům, kteří rádi využívají příjemné prostředí SL, tvořící docela pěkný základ pro hezky strávené chvíle s někým neznámým a často s někým hodně, hodně vzdáleným. To, co mě znova a znova fascinuje je, že se mohu potkat s lidmi, které bych nikdy v tom reálném životě nepotkala a často i s lidmi s druhého konce světa. Ráda sdílím, myšlenky, přání a sny. V mém listu kontaktů najdu kromě evropanů také Mexičana, Inda nebo Američana. Čím dál, tím zajímavější je střet našich světů a kultur. Znám tam také avatara v podobě kočky, milého skunka, nebo tajuplného upíra. Další věc, kterou oceňuji na SL je, že člověk tam může být, kým jen chce a nebo právě sám sebou v té nejniternější podstatě. Můj čas v SL většinou trávím s přáteli, prožívám si větší či menší přátelství, větší i menší romance. Jsou to pro mě chvíle relaxu. 

     V tomto světě mých snů jsem si vytvořila oku lahodící postavu. Jak já sama o ní říkám, že její vhled je  výplodem mé fantasie, to, co máme společné je: jméno, oči a duše.

     Ve svém ranném období v SL jsem potkávala hodně cizinců. Bylo vždycky osvěžující mluvit s někým, kdo je stejně tak sdílný a má bohatou fantasii. Když se k tomu přidá poetická duše, je to velice zábavné. Alespoň pro mě. Tak se také stalo, že jsem potkala jednoho muže, konkrétně siciliána. Docela rychle jsme se spřátelili a scházeli jsme se pravidelně. Velice brzo mi poodhalil část ze svého reálného života, nechal mě, abych zjistila, kým ve skutečnosti je a co je jeho povolání. Tak jsem zjistila, že je spisovatelem. Ne nijak světově známým, nicméně ve své části Jižní Itálie je docela uznávaným autorem, především divadelních her. Rozhodl se napsat knihu o tomto virtuálním světě. Vkročil do něj, aby se sním seznámil, poznával lidi, sbíral materiály. Ušetřím vás detailů našich hezkých a často romantických schůzek. Jak on sám později řekl, strávili jsme spolu opravdu nádhernou letní romanci. A mě nezbývá, než souhlasit.

      Na konci léta začal psát a během několika málo měsíců napsal knihu. Román. Krásnou Love story, na pozadí virtuálního světa. Ale není to jen román z červené knihovny. Je to jistě zajímavý, možno říci až psychologický pohled na střed dvou světů, jejich prolínání, toho reálného a toho virtuálního. Ten příběh je z velké části autorovou fantazií, ale já se v něm poznávám a myslím, že se mu opravdu dobře podařila zachytit ta atmosféra virtuálního světa i našich setkání.

Co je pro mě osobně naprosto neuvěřitelné je skutečnost, že ta kniha nese v titulu název mého jména: Sarka. Ano. Snad to není příliš ode mě nabubřelé, ale jsem to skutečně já, kdo se stal inspirací, nebo chcete-li múzou, pro vznik románu italského spisovatele, a to mě naplňuje jistou upřímnou hrdostí.

     O českých ženách se traduje, že jsou jedny z nejkrásnějších žen na světě vůbec. Nechci se vyjadřovat příliš k fyzické kráse, všichni víme, že slovanské typy žen jsou např. ve světě modelingu žádané. Co já si osobně myslím je, že to co dělá české ženy ojedinělé, je právě jejich duše, jejich milá povaha a jejich osobnost.

A v tuhle chvíli jsem opravdu hrdá no to, že se můžu k těmto ženám zařadit i já. Snad kousíček upřímné hrdosti můžete pocítit i vy, kteří čtete můj příběh.

     V momentě, kdy začal dnes už můj dobrý přítel a jak já ho s oblibou nazývám, můj „italský Shakespeare“,  svůj román psát, jsme se scházeli a dlouho diskutovali nad každou napsanou kapitolou. Naše setkání dostávala jiný rozměr. Vyptával se na spoustu detailů o životě v Čechách, původu mého jména, oblíbených jídel, názvů míst. Spoustu toho skutečně ve svém románu použil. A i když se z neznalosti české gramatiky dopouštěl chyb, italským čtenářům to jistě moc nevadí. A mě to ohromně bavilo.

     Ta kniha, vzniklá ve světě snů a fantazií, skutečně existuje. Já sama mám jeden výtisk s autorovým věnováním. Záměrně zde neuvádím žádné názvy ani jména. Šikovný internetový surfař jistě snadno najde informace o knize, nebo autorovi. Dokonce existuje na tu knihu recenze v češtině, spolu s krátkou ukázkou na jedněch nejmenovaných literárních stránkách. Sám autor a jeho přátelé čas od času pořádají „sezení“ přímo v SL.  Tak jako většina umělců, miluje diskutovat a povídat si o svých dílech. Stejně tak jezdí se stejným záměrem po Itálii a účastní se různých setkání a povídání o svém románu. Jedno takové setkání se uskutečnilo i v Říme. Byli na něj pozváni zástupci české ambasády v Itálii, a perličkou je, že sekretářka nosí stejné jméno, jako já. Bohužel tyto hovory, se až na výjimku uskutečňují v italštině, stejně jako je jazyk, ve kterém je kniha psaná.

     Možná, kdyby se zvedlo více hlasů, kteří by si rádi knihu přečetli i v češtině, pak by snad stálo za to pro vydavatele pořídit český překlad. Vždyť nejen, že jednou z hlavních postav je právě česká žena, ale část toho příběhu je právě zasazená do města na severu Čech, kde žiji. Já sama sice znám ten příběh dobře, vždyť jsem byla u jeho zrodu, ale vzhledem k tomu, že italsky neumím, zatím jsem neměla to potěšení si ho celý přečíst.

     No, tak tohle je můj příběh z mého „druhého života“. Pokaždé, když o tom i z odstupem času přemýšlím, řeknu si: „No, páni! Tohle se skutečně stalo!“ Řekněte sami, kolikrát za život se Vám tohle může stát…?

Srdečně zdravím všechny snílky

Šárka