Jak jsem již jednou psal, Second Life je barevný, mnohotvárný…
Second Life dělají lidé, nejen tím, jak vytváří objekty a prostředí kolem sebe, ale hlavně svým jednáním, tím jak se chovají, jak uvažují. Je to podobné jak v RL. Je zde i sociální rovina. Rozdíl tu však je. Většinou je Second Life vlastně jen prostředek života v RL. Píšu většinou, neboť i zde jsou hry, kdy si třeba můžete zastřílet, vyblbnout…
To je v pořádku. Hodně nováčků však přijde do Second Life, s tím že vše je tady hra. Brzy ale zjišťují, že tomu tak není. Lidé zde komunikují, baví se spolu, o svých problémech, ale i radostech, Vytváří se zde vztahy podobné těm v RL, už to přestává být hra, SL potom je už jen prostředek RL. Jen ta grafika je jiná, za tím PC sedí lidé, oni uvažují a dávají do toho nejen své myšlenky a názory, ale i pocity, city.
Ten kdo tu je déle než pár dní, ví o čem mluvím.
Jako v RL i v SL jsou lidé, kteří to pojímají jinak, lépe řečeno schovávají se za to, že je to přece druhý život, žádný RL. Berou jako hru i vztahy tady. Nesnesou, když jim někdo řekne, že tím někomu ubližují.
Je to přece tak jednoduché – rozehrát tady hru na city, jak šachovou partii a pak říct – sorry, ale je to přece jen hra, to nevíš? Vypnout počítač a zapomenout. Říkat si, stačí zavřít okno a být někde jinde, jen blázen to tu bere vážně.
Opravdu je ten, kdo v SL věří tomu druhému blázen? Opravdu všichni to tu dokáží brát s nadsázkou?
Myslím že ne.. podle mne, drtivá většina lidí v SL bere SL jako já.
Nemám rád lidi, kteří to v SL berou jako hru a ubližují tím jiným.
Můžou být kdovíjak vtipní, společenští, může být s nimi fajn, ale pokud se na to tady dívají takhle, jsou to obyčejní hajzlíci.
Je to o to horší, že stejně jako v RL, i zde je těžké je poznat a odhadnout..
Mezi jejich přáteli jsou lidé, co většinou v RL neoplývají velkým sebevědomím, mají problém se v RL začlenit, a tady v SL často sklouzávají do opačného extrému – snaží se tu být „borci“. Takových lidí je mi líto. Štěstí je, že oproti těm „hajzlíkům“, hodně lidem brzo dojde co jsou zač, a buď se jim tu vyhýbají, nebo se s nimi nebaví. Maximálně je mají za šašky a chudáky.
Možná jsem asi moc konzervativní a beru vše do hloubky, možná by mi mělo být jedno jaký kdo je uvnitř, hlavně že je s ním zábava, relax.. Není to přece RL.. Stačí přece SL vypnout a jsem někde jinde.. Brát to tak, že to není moje věc, jestli někomu někdo ubližuje nebo ne.. Taky mám své chyby, kdo je nemá, ale jak říkal pan Werich – jde o to: „Neztratit glanc“. Mám pocit, že tím bych ho ztratil.
Proto se jim vyhýbám, necítím se v jejich společnosti dobře.
Po tom, co jsem teď napsal, to vypadá, že v SL je dost lidí, které nemusím. Opak je pravdou. Ty, o nichž jsem psal, bych spočítal na prstech jedné ruky.
Naštěstí, je tu v SL většina těch, za kterými se sem těším.
Jsou to nejen přátelé, s kterými si hlavně povídám, ale i různí „pábitelé“, kteří si tu hrají, nikoliv však s city druhých, ale sami se sebou. Ať už mají vajíčko nad hlavou, nebo tu oživují už zapomenutou reklamu za totality. Jsou to i další, kteří dělají SL tak barevný a pestrý, jak jsem psal na začátku, za kterými se sem do SL tak rád vracím.
Výborně napsáno
tento článek bych zařadila jako povinnou četbu pro všechny nově přicházející do SL. Pavle moc hezky jsi to napsal a popsal. Děkuju.
Miriam Lefavre
Ou ;)
Ten clanek je prapodivnej ;) Spousta lidi, ktere tu potkavam, ma sve realne partnery a nejak jim nevadi v SL navazovat vztahy, nebo se nedej boze zenit/vdavat ;) Proto nejak nechapu, jak takovy Sl vztah nemuze byt bran s jistou nadsazkou. To se ted maji vsichni zadani v RL sebrat a opustit sve protejsky, jelikoz tim vlastne podvadi sve Sl partnery. Nebo snad vsechny zadane v RL dame do izolace?:) Autor sam rika, ze SL neni hra. Ano neni to hra, ale nikde neni psano ze to musi byt presna kopie RL. Je to jen zalezitost domluvy. Pokud nejake slecne reknu ze mam 10 milenek a ona i presto ze sebe udela milenku cislo 11, muze se nad tim pohorsovat okoli, ale kdyz jsme vsichni stastni, neni to tak spravne?:)
Close the world, open the next!
Rozdílný přístup
Píšeš "Proto nejak nechapu, jak takovy SL vztah nemuze byt bran s jistou nadsazkou." - a to je právě ten kámen úrazu. Někdo to s nadsázkou bere a někdo ne. Potkal jsem v SL různé osudy. Ty jsi nejspíš mladý, zdravý, zdravě sebevědomý muž s fungující rodinou a SL je pro tebe jednou z mnoha zábav. Jenže pak tu jsou třeba lidé s pohybovým či jiným postižením. Lidé, pro které je život v SL splněním něčeho, čeho v reálu nikdy nemohou dosáhnout, i když je to třeba prachobyčejná chůze. Takoví lidé přilnou k SL a k lidem v něm s úplně jinými emocemi než ty. A zatímco ty jsi schopen se přes leccos překlenout a svým způsobem jsi nezranitelný, někdo jiný tu může být ošklivě raněn.
Jedna z mých velkých motivací pro pobyt v SL je pozorování mezilidských vztahů. Vztahů těch, kteří to berou jako počítačovou hru, na jejíž svět přestávají myslet, jakmile ho opustí, s těmi, kteří tu skutečně žijí život, který v reálu žít nemohou. A už jsem tu byl svědkem mnoha zklamání, která z toho vyplývala. (včetně rozvodu v RL, za který mohl vztah v SL)
Pavlův příspěvek byl právě zaměřený na lidi jako jsi ty. Aby si lidé, kteří berou SL jako relax, uvědomili, že pro někoho to může být až smyslem života. A aby udělali jednu jedinou jednoduchou věc - brali na to ohled. Aby včas vycouvali ze vztahů, pokud budou mít pocit, že druhá strana to prožívá podstatně jinak. Aby si uvědomili, že loutkovodičem toho avatara může být člověk diametrálně odlišné povahy a úplně jiného přístupu k životu. Aby si uvědomili, že na druhé straně může být člověk nešťastný, který do SL přišel hledat štěstí. A pokud mu ho nechcete nebo nemůžete dát, alespoň mu po něm nešlapte.
Scalex Overton
Scalexi, vystihl jsi to
Scalexi, vystihl jsi to úplně přesně. Díky za ty slova ;-)
Nemám nic proti hrám...
Někdo bere i RL jako hru. Za hru se dá považovat i onen svět. Opravdu záleží jen na domluvě těch žijících nebo na život si hrajících (tam i tady). Někdo rozehrává své i cizí osudy tady...někdo i tam. Když si dva až 12 (nebo víc) lidí hraje a jako hru to berou, je všechno v pořádku. Když ale třeba jen jeden z nich si pouze zahrává. To už zas tak moc dobře není. To může přerůst i třeba v „malé lidské tragédie“. Ale takoví už jsme my lidé. Že svatba na onom světě je něco jiného, než v RL, to je celkem jasné, ale vztah dvou loutkovodičů může třeba zajít citově a duševně mnohem dál, než vztah v RL. Já (a mluvím jen za sebe) si myslím, že onen svět může být lidsky mnohem skutečnější, než ten tady v RL. Stejně jako Carl von Clausewitz řekl, že válka je pokračování politiky jinými prostředky, říkám já, že onen svět je pokračováním tohoto světa jinými prostředky. Ale ti lidé zůstávají jaksi stále ti stejní. Ale aby to bylo jasné...nemám nic proti hrám...podle všem hráčům známých pravidel, které musí všichni hrající dodržovat. Překroční pravidel hry může být faulem trestaným i vyloučením do konce hry.
Se vším co řekl Scalex a Fanda naprosto souhlasím.
Se vším co řekl Scalex a Fanda naprosto souhlasím.
Ke svatbě:
Svatba v SL se nedá srovnávat se svatbou v RL. Není tu žádný doklad o svatbě, není žádný zákon, který by to nějak upravoval. Oddávající často svojí řečí to i dává najevo, že se nejedná o takový akt, jako v RL. Nikdo si přece nemyslí, že uzavřením svatby v SL se budu s partnerem v RL rozvádět. Ti dva si prostě tak řeknou, že tu v SL chtějí být spolu. To ale nepopírá to, co je v článku uvedeno - SL je většinou jen prostředek RL. Hlavní je, aby k tomu Ti dva přistupovali stejně. Pokud SL někdo bere jinak, jako nadsázku, platí to co řekl Fanda a Scalex - tyhle pravidla by měli být jasné na začátku oběma nebo všem (viz Fanda: Když si dva až 12 (nebo víc) lidí hraje a jako hru to berou, je všechno v pořádku. Když ale třeba jen jeden z nich si pouze zahrává. To už zas tak moc dobře není. To může přerůst i třeba v „malé lidské tragédie“.) Mimochodem Fando, to je trefně vyjádřeno.
Když někdo vidí, že tomu tak není, měl by z toho vycouvat. Jinak tomu druhému ubližuje. O to šlo v článku.
Nejen milé
Souhlasím, je to milé, ale hlavně je to i pravdivé - Second Life a skutečný život nelze brát zcela odděleně, nejedná se o paralelní světy. Odmyslíme-li si všechnu tu kráso okolo, Second Life je jen další z technických prostředků pro komunikaci, spolupráci či vlastní realizaci - tak jako třeba telefon, pošta či web. A pokud s někým mluvíte po telefonu, taky nežijete alternativní roli.
Samozřejmě rozlišuji tu část Second Life, která je skutečně role-playing. Regiony, kde je jasně řečeno, jaká jsou pravidla hry. Pokud vás v takovém regionu někdo zastřelí, asi si to moc osobně neberete a nepodáte na něj nebo ni žalobu pro vraždu. Pokud vám ale někdo v Bohemii, Slovakii nebo kdekoliv jinde pustě nadává, asi sami cítíte ten rozdíl - že za tím avatarem je reálný člověk, který nadává druhému reálnému člověku reprezentovanému druhým avatarem. Tak alespoň to cítím já.
--[ Shiny Iceberg ]--
ten clanek je milý
ten clanek je milý