Krajiny našich srdcí

Pavle díky za pěkný článek, už dlouho jsem nic tak pěkného nečetl a odměnu si jistě zasloužíš. Jen se sám sobě divím, že mi tvůj článek utekl, přitom čtu tento web pravidelně. Ale asi se stalo. Mluvíš mi z duše i mě SLko pořád baví, i když jsem v poslední době propadal jakymsi splínům a udělal nějaké zásadní změny jak v RL, tak v SL. Ale myslím, že to bylo pro dobrou věc i pro mně osobně. Takže SLko opravdu stojí za to!

Přidám jednu fotečku, kterou už sice mám na svém blogu, ale není to krása, jen tak v klidu odpočívat a meditovat.

Coral Ducatillon, Můj blog

Huh, a pak že prý já jsem rejpal...  Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak někteří jednotlivci - nejspíš z nedostatku reálných životních těžkostí nebo radostí nebo (nejspíš) obojího - dokáží vygenerovat kolosální problém z dokonalé nuly. No, tak tuhle hru já hrát nebudu - pro mě je SL fajn věc a žádné háčky v ní nevidím (krom občasných technických a provozních lapsů) a v reálném životě se snažím o totéž. Navzdory mnohýcm omezením, která mám oproti průměrné populaci - anebo snad právě kvůli nim? 

...ty když něco napíšeš, tak to vždycky skvěle sedne :) Krásnej článek a hlavně úvaha, kterou už sem se i já kolikrát zabývala.

Jsem ráda, že patřím do tvýho SL života a doufám, že tu spolu ještě pár měsíců nebo i let překlepem :-*

A Míše vyřiď, že jestli Tě bude zlobit, tak.......si Tě adoptuju já xDDD

Tak jsem si oddechla, že v tom nejsem sama. Asi před 14 dny jsem měla svojí první SL depku a i několik minut jsem uvažovala, jestli to raději nezabalím...

:-)

Hezky jsi to napsal, Pavle:)

....jinak ať vám to s Míšou vydrží:)

Aranka

Milý Pájo:)

díky za tuhle úvahu. Je přesně taková, jaký jsi ty (nebo jakého si tě já představuju, protože spolu sice moc nemluvíme, ale troufám si tvrdit, že se vždy rádi vidíme.) Je moc milá a taky inteligentně napsaná. Je výstižná a je od srdce. Díky i za zmínění naší Lakatosh family...

Po tom, co se tak nějak rozpadla skupina Banánů - aniž bychom to chtěli, nebo jakkoliv plánovali, jsem si v SL začala připadat tak nějak sama (vždycky tuhle samotu přirovnávám k metru...tam je kolem vás taky spoustu lidí, ale vy si tam prostě připadáte úplně sami samojediní). Najednou mi připadalo, že nikam nepatřím, ale že prostě jsem. Vždycky se snažím sama sobě namluvit, jaká jsem strašná individualita, a nikoho nepotřebuju...a přitom mě to tak nějak táhne k tomu, někam patřit. Teď mám kolem sebe Lakatoshe...a je mi s nima dobře. Pořád v sobě cítím, že vím, že to nebude na dlouho..protože jak jsi Pavle správně napsal, v sl je měsíc jako v rl rok. Jenže dokud to je, tak si to chci užít. Taky jsi trefně napsal, že ne každému náš humor sedí. To je taky pravda a já jenom doufám, že jsme nikdy nikoho neurazili a pokud ano, vězte, že to nebylo vědomě.) Já jako člověk, co dřív mluví než myslí, vím, že často plácám hrozný pitomosti a co je fakt zvláštní je...že jako Lakatosh k tomu tíhnu ještě víc.To bude asi tím, že jsme kočovali, víte...tak se fakt nezlobte.-)

Hrozně jsi mě tím co jsi vytvořil potěšil a doufám, že všechny budoucí chvíle v sl pro tebe budou příjemné a budou ti stát za to, abys tu s námi ještě dlouuuuho pobyl.) Přeju ti do obou tvých životů (i když...není on to vlastně jenom jeden život? A my ho násilně dělíme na dva?), aby ses měl krásně...a dyk man I tell you...myslím to upřímně.)

Zdraví

Lenka Tiratzo - Eržika Lakatosh