Blog uživatele Pavel Stransky

Tak ani já jsem neodolal a zamířil do kina na 3D verzi trháku dnešních dnů – Avarara.
O tomto filmu toho už bylo napsáno dost a dost, i v Slku se objevily skiny avatara, skupiny, které se nějakým způsobem dotýkají děje filmu a také regiony, jenž vám zamodří vaši obrazovku :)

Krásná literatura je skvost, je to perla.., něco, za co mi stojí obětovat volné chvíle, těšit se na okamžik, kdy si sednu s knihou a ponořím se do děje. Při čtení se občas zastavím a čtu si některé pasáže třeba znova a znova. Někdy se divím, jak je možné něco takového vůbec napsat. Čtení je fenomén, který má v sobě spoustu aspektů. Pěkné knize se nemůže vyrovnat žádný film. Nikdo nepíše stejně. To ani nejde..

Jak v RL, tak v Slku, je život většinou o setkáních, o setkáních s lidmi, s přírodou, se světem kolem. Při těchto setkáních vznikají dojmy, zážitky, prožitky, které se pak buď uloží někam blízko srdce, nebo odhodí do pomyslného odpadkového koše.

Ty špatné jsou časem zapomenuty, nebo taky nezapomenuty – to pak straší, zvedají varovně prst a vystrkují na nás růžky :)
Ale ty dobré – ou, ty bývají leckdy vyvažovány zlatem! :)

Každé město má svojí specifičnost.

V italské Civitavecchie mají madonu plačící krvavé slzy, v Turíně světově známé turínské plátno, V Riu svůj festival, ve Františkových Lázních malého Frantíka s pindíkem..

Co má Bohemka? Je pravda, že se zde vyskytují někteří jedinci, kteří tu pindíkem myslí, ale ti mi nestojí ani za řeč :).

K Second Life patří i hudba.
Nemůže to být jinak. Hudba patří i k životu, musí patřit i k SL. Je to jasné stejně, jako že jedna a jedna jsou dvě.
Nejen, že při hudbě tančíme, ale hudba navozuje pocity. Pocity krásné i méně krásné, veselé i smutné. Bloudíme v nádherných simech a posloucháme k tomu hudbu, která nám otvírá srdce.

Nezanedbatelnou stránkou Second Life je grafika, vizualizace

Když jsem poprvé vstoupil do SL, tak grafika byla mnohem horší než je dnes.

Jak jsem již jednou psal, Second Life je barevný, mnohotvárný…
Second Life dělají lidé, nejen tím, jak vytváří objekty a prostředí kolem sebe, ale hlavně svým jednáním, tím jak se chovají, jak uvažují. Je to podobné jak v RL. Je zde i sociální rovina. Rozdíl tu však je. Většinou je Second Life vlastně jen prostředek života v RL. Píšu většinou, neboť i zde jsou hry, kdy si třeba můžete zastřílet, vyblbnout…

   Ne, dnes nebudu psát o stejnojmeném filmu Svatba upírů, ale o svatbě konané dne 26.10.08, které jsem se měl tu čest zúčastnit jako svědek. :)

Pozor, pozor!

Na vědomost se dává, že dne 8.8.2008 v 8 hodin, 8 minut a 8 sekund SEČ v Bohemii oficialne otevřu obchůdek se šperky a oblečením. :)

Pokud by někdo chtěl zavítat, tak ho najde v Brněnské ul. 7 (postranní ulice u parku).

Pohov, volno, zpívat :)

Pavel Stransky

PS: PS

Dneska jsem si přečetl blog rawulfa Falla, kde se zamýšlí nad rozdílem mezi RL a SL z pohledu nového avatara. Nedalo mi to, a tak na toto téma taky píšu, ale z pohledu avatara, který už nějakej pátek prošoupává boty při toulání po SL.. :)

Snad mi odpustíte, že nereaguju přímo v jeho blogu, ale chtěl jsem to napsat sem, k sobě.. :)